Vymezené území vnímáme jako jeden celek, ke kterému volíme jednotný přístup v tvorbě hmot. Objem staveb je členěn do jednotlivých funkčních celků, čímž vznikají tři samostatné domy. Ty doplňujeme o zelené vnitrobloky a vytváříme tím pestrou škálu veřejných, polo-veřejných a polo-soukromých prostor.

Vložením zelených dvorů a průchodu na železniční promenádu členíme hmoty objektů a dáváme stavbám lidské měřítko. Hmoty objektů tvarujeme do jednotlivých věží s gradací směrem k Magistrále. Každý ze tří domů má svůj výraz odpovídající jeho funkci a poloze v rámci území. Solitérní bytový dům jasně vymezuje vstup do ulice Na Florenci a na platformu Masarykova nádraží. Ustupující kamenné desky vytváří soukromé pobytové lodžie a terasy.

Hotel je svým výrazem solidní, klidný a sebevědomý. Masivní forma poskytuje hostům stabilní a tiché útočiště blízko samotnému centru metropole. Bytový dům na východní straně bloku je koncipován jako cihelná skulptura s odkazem na historii místa. Otvory jsou komponované v nepravidelném rastru.

Florenc je jedním z nejkomplexnějších pražských křižovatek - místem, kde se protínají dopravní tepny a historické vrstvy města. Nový masterplán Florenc21 usiluje o zacelení této fragmentace a náš návrh pro pozemek B04, The Edge, bere toto poslání vážně. Respektuje jasně definovaná pravidla regulace, zároveň však zdůrazňuje a rozvíjí jejich nejdůležitější myšlenky - mění hranice v propojení a prahy v živá místa. Pozemek je rozdělen do tří hlavních částí: na západě rezidenční budova (B04a), uprostřed hotel (B04b) a na východě sekvence rezidenčních domů (B04c). Tyto objemy tvoří soudržný celek, každý z nich je však dále dělen na menší adresy a fasády. Díky této jemné struktuře se vyhýbáme dojmu jednoho velkého bloku a místo něj vzniká rozmanitost připomínající přirozeně rostlé město.

Vedle Desfourského paláce na západě dům respektuje historickou korunní římsu. Směrem k východu se objemy postupně zvyšují - hotel dosahuje výšky 31 metrů a je korunován střešním barem s panoramatickým výhledem na město. Za ním rezidenční domy opět ustupují do nižších poloh, čímž vznikají terasy pro obyvatele a hotel se stává přirozenou výškovou dominantou celého souboru. Fasádní řešení odpovídá městskému kontextu. K severu, kde budova navazuje na klasickou městskou ulici, je architektura klidnější a robustnější. Prezentuje se jako tradiční městská fasáda: solidní, ochranná a komponovaná v jasném rytmu. Parter je oživen maloobchodními jednotkami, zatímco horní podlaží zůstávají sevřenější a pravidelnější. Subtilní ustoupení horních pater obohacuje siluetu a odlehčuje hmotu. K jihovýchodní straně, směrem k železnici a nové promenádě, se charakter proměňuje. Fasády se otevírají balkony, lodžiemi a členěnými objemy. Byty se přirozeně rozšiřují do venkovních prostor, využívají slunce, výhledy a velkorysé terasy. Balkony poskytují stínění v létě a současně oživují fasádu přítomností obyvatel.

Magistrála, která prochází územím severojižním směrem, je vnímána nejen jako dnešní bariéra, ale i jako budoucí příležitost. Představujeme si její postupnou humanizaci: vznik velkorysého přechodu pro chodce, který znovu propojí obě strany čtvrti, a spirálové schodiště, které spojí její úroveň přímo s železniční promenádou. Tyto zásahy promění Magistrálu z dělící linie v místo přístupu a setkávání a posílí roli The Edge jako skutečného městského prahu. Projekt není jen o fasádách a výškách, ale i o propojeních. Dvě pasáže prostupují blokem, aby se nestal bariérou. První, situovaná v hotelu, je výrazným centrálním gestem, které vede přímo z ulice na promenádu. Druhá, blíže východnímu konci, je subtilnější a nabízí jemnější propojení. Obě jsou pojaty jako městské momenty, které lákají k průchodu a vytvářejí vizuální kotvy celého kvartálu. Samotná promenáda pracuje s vrstvami atmosfér. Na koncích ji oživují veřejné funkce - restaurace, kavárny či bary. Směrem dovnitř se program mění na poloveřejné a poloprivátní - ateliéry, lofty a studia kombinující bydlení a práci. Nejblíže k rezidenčním objemům se nacházejí soukromé terasy a pásy zeleně, které dodávají prostoru pocit intimity. Krajinářské řešení navazuje na modulární rastr architektury, různé měřítko dlažby a zeleně přináší celku soudržnost. Vegetace zprostředkovává přechod mezi veřejným a soukromým, zatímco umělecké prvky umístěné v klíčových bodech dodávají kulturní vrstvu a propojují pasáže.

Unikátní lokalita formovaná silnými kontrasty – město a infrastruktura, velké měřítko a lidské měřítko – nabízí jasnou příležitost propojit různé funkce, proudy i atmosféry. Návrh na tuto dualitu reaguje vrstevnatým přístupem, který vyvažuje formální a neformální kvality. Inspirací je stavební tradice Prahy i energie pohybu – návrh tak propojuje dědictví s transformací. Výsledkem je místo se silnou identitou, zakořeněné v kontextu a připravené na budoucnost.

Od původního odevzdání byl projekt pečlivě revidován tak, aby reagoval na veškeré připomínky poroty i požadavky regulativů. Klíčové úpravy výšek, objemů, propojení a programových prvků přispěly k větší srozumitelnosti konceptu a lepší integraci do okolního města. Základní myšlenka zůstává zachována, ale finální návrh je přesnější, ucelenější a lépe přizpůsobený složitosti místa.